Jdi na obsah Jdi na menu
 

Šenkenberk (Šimperk, Šimberk)

Gotický hrad byl založen pravděpodobně v první třetině 13. st.
Nad rybníkem Vlkovem nedaleko Hájovny se nacházejí nevelké zříceniny hradu.
Šenkenberka, nebo také Šimperka. Hrad Šenkenberk stával na skalnatém návrší nad rybníkem mezi Olbramkostelem a Vracovicemi. Zachovaly se z něho jen zbytky zdí a hradebních příkopů. Pod hradem byla stejnojmenná ves.
Prvním držitelem hradu Šenkenberka (Šimberka, Šimperka) byl patrně Volfram Schenk, v r. 1239 královský purkrabí na Vranově. Ten se vší pravděpodobností založil také kostel P. Marie v Olbramkostele (Olbramkosteli?), u něhož se už v polovině 13. století připomíná proboštství, zaniklé pak v r. 1527.
První zmínka o hradu Šenkenberku pochází však až z r. 1325, kdy král Jan Lucemburský povolil Hrutovi z Rukštejna, aby prodal ves Chlupice u Hostěradic Jindřichu ze Šenkenberka.
Jindřich se pak objevuje v dalších listinách, naposledy v r. 1343. Jeho dědici byli synovec Markvart a Protiva. Markvart prodal v r. 1353 Příbíku z Jíkve polovinu hradu Šenkenberka s příslušenstvím, kromě Žerůtek a Olbramkostela, a polovinu Protiva, čímž byla držba krátce spojena.
Ale už v r. 1360 prodal Proček ze Šenkenberka – nástupce Přibíkův – svou polovinu hradu za 510 hř. Jimramu z Jakubova, Oldřichu ze Želetavy a Raškovi z Borů. Druhou polovinu vlastnil jeho bratr Markvart společně s dalším bratrem, Bočkem, který se o svou část dělil od r. 1361 s Oldřichem ze Želetavy. Ten získal i Markvartovu část.
Pak není o Šenkenberku a jeho držitelích dlouho ani zmínky, ale je jisté, že se stal opět majetkem zeměpanským, neboť v r. 1406 prodal moravský markrabě Jošt půl hradu a vsi Epice (zanikly), Vlkov, Hostěrádky, Žerůtky a Milíčovice Přechu z Kojetic a zároveň propustil šenkenberské panství z léna. Jakým způsobem připadl Šenkenberk koncem 14. století markraběti, není známo.
Přech z Kojetic předal Šenkenberk věnem své ženě Kateřině a učinil podílníkem svých statků Jindřicha Ctibora z Bořečkovic. V r. 1418 postoupil Šenkenberk jako věno své druhé ženě, Maně. Brzy potom získal hrad Oldřich z Eincingu, kterému král Zikmund potvrdil v r. 1426 jeho držení jako léna nebo zástavy.
Snad brzy poté nebo až v druhé polovině 15. století za válek Matyáše Korvína s Jiřím Poděbradským vzal hrad za své. V r. 1517, kdy ho Michal z Eincingu prodával jako příslušenství Nového Hrádku majiteli jaroslavického panství Adamu z Bačkovic, byl již pustý.
Zpracováno s použitím Hrady zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, díl I., Jižní Morava, kolektiv autorů pod vedením univ. prof. dr. Ladislava Hosáka, DrSc., a dr. Metoděje Zemka, CSc., Nakl. Svoboda, Praha, 1981.
 
                            z Jikve

j_z-jikve-web.jpg

foto (c) t.kordač a autor pod zn szcz, 2016