Jdi na obsah Jdi na menu
 

Egerberk/Lestkov

Egrberk (také  Lestkov nebo německy  Egerberg) je zřícenina hradu nad obcí Lestkov u Klášterce nad Ohří. Zřícenina stojí na okraji Doupovských hor na výrazném kopci zvaném Černý vrch. Nadmořská výška vrcholu je 548 m n. m. Od roku 1958 je hrad chráněn jako kulturní památka.
Jméno hradu bylo pravděpodobně odvozeno z německého názvu řeky Ohře. Doba založení není známa. První písemná zmínka je o Egerberku z roku 1317, kdy zde žil Vilém z Chýší a Egerberku. Vilém se stal po počátečních neshodách přítelem krále Jana Lucemburského. Toho pak provázel na všech jeho výpravách. Další zmínka v pramenech je z roku 1322, kdy se po hradu píše Vilémův mladší bratr Fricek z Egerberku (ten získal např. Pětipsy na Žatecku). Vilémův syn, taktéž Vilém (mladší či II.) prodal Egerberk roku 1350 pánům ze Šumburka. Ti ho však roku 1384 prodávají Ronovcovi Jindřichovi Škopkovi z Dubé. Jindřich Škopek patřil k rádcům krále Václava IV. a nechal hrad velmi výrazně přestavět pro své větší nároky na rezidenční bydlení významného šlechtice. Od pánů z Dubé hrad koupil asi v roce 1411 nejvyšší zemský písař Mikuláš Augustinův z Prahy. Snad již v roce 1413 ho ale prodal, není ovšem zřejmé komu, protože další majitelé jsou známí až k roku 1422. Byli to Ota a Wend z Illburka a jejich strýc Půta z Illburka, kteří hrad spoluvlastnili a roku 1430 jim ho král Zikmud potvrdil jako královské léno. Wend se zhruba o pět let později dostal do velkých majetkových sporů s Vilémem ze Šumburka. Vilém se lstí zmocnil Egerberku a zajatého Wenda na něm hlady umučil k smrti. Vilém ze Šumburka potom hrad, i přes protesty Wendova dědice Půty z Illburka, roku 1443 prodal Jakoubkovi z Vřesovic (zbohatlému husitskému hejtmanovi). V roce 1454 byl Egerberk navíc prohlášen za odumřelé léno a od krále Jiřího z Poděbrad ho získal Jan Calta z Kamenné Hory. Půta z Illburka i Jakoubek z Vřesovic proti tomu protestovali a soud roku 1457 nakonec rozhodl ve prospěch Půty, který však musel Jakoubkovi z Vřesovic za hrad zaplatit 2 000 kop grošů.
Botho z Illburka hrad roku 1460 prodal svým věřitelům – pánům z Fictumu. Po něm na hradě žili Dětřich a Věnek z Fictumu, ale v roce 1488 už jen Dětřich s manželkou Kateřinou z Müldorfu. Po něm hrad zdědil Dětřichův syn Bernartin a od jeho synů hrad koupil v roce 1557 Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, který však ke konci života přesídlil na nový zámek Felixburg. Za jeho vlády se panství hradu změnilo z královského léna na svobodný statek. Od té doby na hradě žil jen kastelán. Po smrti Bohuslava Felixe hrad zdědila jeho manželka Anna z Fictumu, která ho po své smrti roku 1587 odkázala svým synovcům ze Štampachu. Těm byl po Bílé hoře zkonfiskován.
Z hradu se dosud zachovala část zdiva půlválcové věže, hradby jádra hradu a část opevnění druhého nádvoří. Většina dochovaného zdiva pochází zejména z přestavby Jindřicha Škopka z Dubé, který pro hrad zvolil typ dvoupalácové dispozice a rozšířil opevnění.
V sedle před hradem se nacházelo předhradí. Do hradu se vstupovalo malou věží s jednoduchým vějířovitým předbraním. Po průchodu věží příchozí po mostě překonali příkop a vstoupili do brány v další věži. Ta byla na zadní straně otevřená a ze strany k ní přiléhala strážnice. Cesta potom vedla mezi severní hradbou a hradním jádrem na první nádvoří. Obránci mohli cestu kontrolovat z šestiboké věžice přistavěné ke hradbě jádra - paláce.
První nádvoří na severovýchodě uzavírala hospodářská budova, ze které se zachoval zejména valeně zaklenutý sklep. Z nádvoří vedla rampa k bráně do hradního jádra – brána byla vestavěna do přízemí prvního paláce. Brána se uzavírala padacím mostem. Průjezd za bránou se mírně rozšiřuje a vede na druhé nádvoří, které odděluje hlavní palác s lichoběžníkovým půdorysem a menší palác s půlkruhovým půdorysem. Oba paláce spojovala mohutná hradba, která tak vytvořila přibližně obdélníkové nádvoří. V úrovni druhého patra ho obíhala pavlač. Velká část nádvoří je zasypaná zbytky zdiva půlkruhového paláce.
Hlavní (první) palác měl tři zděná patra a dochoval se téměř v plné výši. V přízemí byl jen průjezd brány a místnost využívaná pravděpodobně jako konírna. V prvním patře byla jediná místnost přístupná po schodišti z nádvoří osvětlená oknem s kamenným sedátkem. Druhé patro bylo obytné a dřevěná příčka ho dělila na dvě místnosti. Menší místnost měla tři okna a vedl z ní vstup na prevét v jižní straně paláce. Větší místnost osvětlovala také tři okna a ve východní zdi byla vložena malá arkýřová kaple zaklenutá žebrovou klenbou. Otisk arkýře je patrný na vnější straně paláce. Ve třetím patře byl jediný velký sál s dalším prevétem. Palác byl prý vytápěn kachlovými kamny. Půlkruhový (druhý) palác se již dochoval méně.
Celý hrad obíhala parkánová hradba a pod ní ještě příkop s valem. Parkán se pod věží s bránou mírně rozšiřoval a stála zde asi menší hospodářská budova. Na jižní straně hradu se parkánová hradba nedochovala.

Zpracováno s použitím Hrady zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, díl III., Severní Čechy, kolektiv autorů pod vedením Rudolfa Anděla, CSc., Nakl. Svoboda, Praha, 1984, a Čas hradů v Čechách, díl 1, spoluautoři Dr. Františka Vrbenská, Dr. Ludmila Koubová a M. Mysliveček, Nakl. Horizont, a.s., L.P.1997, Praha;

z Chýší a Egerberku        ze Šumburka              Škopek z Dubé

e_z-chys-a-egerberku-web.jpg s_ze-sumburka-web.jpg  ronovci-----web.jpg 

foto (c) t.kordač, 2017