cesty po hradech a zříceninách, .. www.pohradech.cz

(dříve Světlík či Světlice, ale rovněž i Lichtemburk)

Předchůdcem hradu Lichnice bylo pravděpodobně hradiště, která dal vybudovat asi koncem 12. století kopci zvaném Světlík či Světlice předek pánů z Ronova řečený Smil. Podle tohoto místa se pak psal jako Smil Světlický z Ronova. Dalimilova kronika o něm hovoří jako o příteli Přemysla Otakara I., s nímž pobýval v letech 1193 – 97 ve vyhnanství v Sasku.

Hradiště bylo od severu chráněno příkrým srázem nad údolím Lovětínského potoku. Z jihu pak srázem do údolí zvaného Peklo. Na východní (a z části i na západní) straně bylo vybudováno opevnění – valy a příkopy.

Asi v polovině 13. století se Smilův vnuk řečený také Smil (syn Jindřicha z Žitavy) vrátil na Čáslavsko a vybudoval zde kamenný hrad. Právě tehdy dostal hrad podle módy německé jméno Lichtemburk. A z tohoto německého jména se v Čechách stala Lichnice. Vstup do hradu byl zbudován na východní straně a byl chráněn mohutnou okrouhlou věží o průměru 12m. Hlavní obytnou budovou byl palác v jihovýchodní části hradu. Od hlavního nádvoří hradu byl palác ještě oddělen vnitřním příkopem, kde bývala hradní studna. Smil z Ronova poprvé prokazatelně použil přídomku z Lichtemburka roku 1261, kdy byl nejspíše hrad dokončen. Smil (z Ronova) z Lichtemburka patřil k předním šlechtickým předákům poloviny 13. století. Stál věrně po boku Přemysla Otakara II. i v bitvě Kressenbrunu. Lichtemburk v podstatě zahájil rozsáhlou kolonizace v této oblasti Železných hor, která sahala až na moravské pomezí. Po Smilově smrti roku 1269 panství převzali nejprve do společné držby jeho synové – Hynek, Smil, Oldřich a Raimund.  Později Lichnice (Lichtemburk) připadla Oldřichovi z Lichtemburka (+1316). Jeho syn Jindřich ji asi okolo 1330 přenechal výměnou za jiné panství králi Janu Lucemburskému. Po složitém období opakovaných zástav ji král Karel IV. vykoupil a určil Lichnici mezi královské hrady, které neměly být nikdy zastavovány do soukromých rukou. To však již hned jeho syn Václav IV. porušil, neboť dal Lichtemburk do zástavy Štěpánovi z Opočna. Současně s husitským hnutím nastala i hradu neklidná doba častého střídaní majitelů a opakovaného dobývání. Až král Vladislav Jagellonský hrad vykoupil ze zástavy od Tetourů a udělil ho do dědičné držby Trčkům z Lípy, jm. Mikluláši ml. Trčkovi z Lípy (+1516). Ve druhé polovině 15. stol získávají hrad Rombhápové ze Suché. Tak počátkem 17. stol. drží Lichtemburk Zikmund Rombháp ze Suché, kterému pro účast na Stavovském povstání bylo toto panství změněno na manství. Jeho synům bylo manství sice zrušeno, ale to již hrad a panství začalo upadat. Po roce 1648 bylo nařízeno zbořit hrady, které by se mohly stát opěrným bodem pro nepřítele. Majitel Lichtemburku – Ferdinand Rombháp uposlechl toto nařízení a dal zbořit především opevnění hradu. V 19. stol. byl hrad v majetku Nadace Jana Josefa Caretto di Millesimo. K záchraně zříceného hradu pak začalo docházet až počátkem 20. století.

Zpracováno s použitím Hrady zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, díl VI., Východní Čechy, kolektiv autorů pod vedením dr. Tomáše Šimka, Nakl. Svoboda, Praha, 1989.

   Ronovci / Lichtemburkové                Trčkové z Lípy

foto (c) t.kordač, 2018