Jdi na obsah Jdi na menu
 

Pecka

Hrad Pecka uzavírá překrásné východočeské údolí za Bělou. Jeho zdi se tyčí na vrchu u městečka téhož jména, které obklopeno jest tichými lesy. Hrad náležel kdysi pánům Škopkům z Bílých Otradovic a potom pak slavnému pánovi – panu Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic. (dle motivu Karla V. Raise)

Tvar kopce dal pravděpodobně jméno hradu, který byl založen na jeho vrcholu pravděpodobně počátkem 14. století. Stavebníky byli pravděpodobně páni ze Železnice – roku 1322 je na hradě připomínán Budivoj ze Železnice a na Pecce.
 
V době husitských válek byl hrad roku srpna 1432 marně 7 měsíců (do února 1433) obléhán vojskem sirotků. Tehdejší držitel panství – Jarek z Pecky sjednal s husity příměří. Roku 1475 koupil panství významný muž tehdejší doby – Matěj Hořický z Hořic – nejvyšší hofmistr Jiřího z Poděbrad a nejvyšší písař Království českého. Matěj Hořický provedl přestavbu ve stylu pozdní gotiky, čímž z hradu učinil pohodlné šlechtické sídlo. Poté hrad přestavovali již ve druhé polovině 16. stol. Škopkové z Bílých Otradovic ve stylu renesančním. Shodně pak pokračoval počátkem 17. století (od r. 1604) i Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.
 
Kryštof Harant zde nejen psal svůj cestopis o výpravě do Levanty, ale také zde komponoval hudbu. Jeho zámecká kapela byla prý větší, než mívali ještě v nedávné době na Krumlově Rožmberkové. Po pohnuté době stavovského povstání, za něhož byl pan Kryštof poměrně značně aktivní (ač katolík, bylo mu již za Rudolfa II. vyčítáno šlechtickými současníky, že je „chladný ve víře“, snad i to bylo důvodem, proč později konvertoval k víře podobojí) byl zde na hradě v březnu roku 1621 zajat císařskými vojáky a dopraven do Prahy (Měl asi mnoho příležitostí a času prchnout za hranice Království, jako mnozí jiní, ale právě snad jeho čest mu to nedovolila).
Anně Salomeně Harantové, rodem Hradištské z Hořovic, třetí a poslední manželce Kryštofově náležela již za jeho života polovina hradu a panství. Po stětí Kryštofa Haranta si vymohla odkoupení jeho poloviny (nebylo samozřejmostí dědění po popraveném šlechtici). Roku 1624 však celé panství prodala Albrechtovi z Valdštejna.

S použitím knih Čas hradů v Čechách, díl 3., Dr. Františka Vrbenská, M. Mysliveček, Nakl. Horizont, a.s., L.P. 1996, Praha; a Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI., Východní Čechy, kolektiv autorů pod vedením dr. Tomáše Šimka, Nakl. Svoboda, Praha 1989

 

portret-kryha-s-textem.jpg

 

 

„VIRTUS UT SOL MICAT“ – heslo vzdělance a českého předbělohorského šlechtice Kryštofa Haranta – „ctnost září jako slunce“.
 
 
 

 

 

 

 


foto © t. kordač