Jdi na obsah Jdi na menu
 

Plasy, cisterciácký klášter

I dnes po staletích zůstává klášter v Plasích velmi zvláštním místem. Více než 850 let života je dnes vidět ve smutných stavbách, unavených časem a osudem.
Přemyslovec kníže Vladislav II. tuto oblast věnoval roku 1144 právě cisterciákům, jejichž heslem je „ora et labora“ (modli se a pracuj). A skutečně cisterciáci pečovali, velebili a rozmnožovali. Ale již před tímto darováním Vladislavem II. zde stál knížecí dvůr či statek, neboť sem často knížata zajížděla za lovem a odpočinkem. Rozkvět a hospodářský růst zastavila hospodářská krize ve 14. století, kterou dovršili husitské války, za kterých byl klášter dobyt a vypleněn. Poté nastalo dlouhé období obnovy a rekonstrukce, které skončilo až zrušením kláštera Josefem II. v roce 1785.
Konvent plaského kláštera spočívá na dřevěném roštu uloženém pod vodou v bazénech. Ruzné literární prameny však stále uvádějí, že klášter stojí na pěti tisících dřevěných pilotech zapuštěných do mokřiny (podobně jako Benátky). Voda totiž dřevo dokonale konzervuje. Pokud by se rošty či piloty ocitly na vzduchu, začaly by hnít. Proto stavitelé konventu u ústí jedné vodní štoly uvedli varování budoucím Aedificium hoc sine aqua ruet – stavba se bez vody zřítí. Proto je i dnes stále kontrolována výška vody.
Budova nového konventu je zásluhou opata Evžena Tyttla, který oslovil Jana Blažeje Santiniho Aichela, který představy opata proměnil ve velkolepé dílo.
 
Zpracováno dle Kláštery a jejich lidé, tichá srdce, aut. Alena Ježková, Vyd. Práh, Praha 6, 2013
foto (c) t.kordač, 2017