Jdi na obsah Jdi na menu
 

Archiv výročí

 ruda-bez-textu.png

Dne 5.11. LP 2011 uplynulo 400 let od úmrtí urozeného pána pana Petra Voka z Rožmberka, posledního mužského příslušníka slavné větve rozrodu Vítkovců. V Třeboni byla konána mše k uctění jeho památky.

   vývod z předků posledních Rožmberků

  

Dne 20. ledna 2012 uplynulo rovných 400 let od smrti slavného Rudolfa II. Habsburského (nar. 18. 7. 1552 ve Vídni, zemř. 20. 1. 1612 v Praze); český král, markrabě moravský a vévoda slezský, římský císař, král uherský a chorvatský etc. Jeho otcem byl císař Maxmiliána II. a matkou Marie Španělská. Rodiče byli bratranec a sestřenice, Jeho dědové byli bratři.
Jeho moto: Fulget caesaris astrum (Nechť září císařova hvězda)

 vývod Rudolfa II. z předků

14. února 1580 (433 r.) Svatba Petra Voka z Rožmberka a Kateřiny z Ludanic.

2. březen 1282 – 730 let od smrti sv. Anežky České. Nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie Uherské. Patřila k nejvýznamnějším představitelkám panovnické dynastie Přemyslovců. Působila jako řeholnice – abatyše kláštera Na Františku. Blahořečena 1874 papežem Piem IX. Svatořečena 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II.

 

10. března 2012 uplynulo 477 let od narození urozeného pána – pana Viléma z Rožmberka (nar. 10. března 1535 zámek Schützendorf v Horních Rakousích – zemř. 31. srpna 1592 v Praze). Nejpředních českých šlechticů a diplomat ve službách panovnickému rodu. V nábožensky různorodém a citlivém prostředí předbělohorských Čech patřil k předním vůdcům umírněných (tolerantních) katolíků. Rytíř Řádu zlatého rouna – číslo diplomu 256. Nejvyšší purkrabí pražský.  Jeho politický rozhled a náboženskou toleranci umocňoval fakt, že jeho 1. manželka – Kateřina z Brunšviku byla luteránka a Vilém se ve svatební smlouvě zavázal k respektování knížecího původu a vyznání nevěsty. I 2. manželka Viléma – Žofie Braniborská von Hohenzollern byla luteránka. Až třetí (Anna Marie von Baden) a čtvrtá (Polyxena z Pernštejna) byly vyznání katolického.

 

TŘETÍ PRAŽSKÁ DEFENESTRACE

Na dny 21. a 22. května LP 1618 byl do Prahy (do Karlovy koleje) svolán sněm českých evangelických stavů. Tento sněm byl v souladu s usnesením zemského sněmu z let 1609-10, po kterém následovalo vydání Rudolfova majestátu. Císařem a Králem Matyášem byl však tento sjezd zakázán. Původcům sjezdu bylo dáno na vědomí, že přesahují své kompetence a proto císař sněm zakazuje dříve" Nežli by týž oheň víceji vznícen byl".
 
Vzhledem ke sporům již z let 1609-10 - jednání o Rudolfově majestátu, byli královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic považováni za hlavní původce zákazu sněmu.
 
V úterý 22. května 1618 proběhla v paláci Smiřických na Malostranském náměstí schůze vůdců stavovské opozice, na které bylo usneseno provedení defenestrace hned nazítří. Ve středu 23. května 1618 po osmé hodině raní vydali se účastníci sněmu "s velikým houfem, na vozích, na koních i pěšky" na Pražský hrad. Po poradě zahájené modlitbou v tzv. Zeleném pokoji odebrali se stavové pod vedením Jindřicha Matyáše z Thurnu a Václava Budovce z Budova na Starý královský palác do místodržitelských kanceláří. Tam proběhlo improvizované soudní líčení proti dvěma ze čtyř přítomných ministrů - Vilému Slavatovi z Chlumu a Košumberka a Jaroslavu Bořitovi z Martinic. Po značně vzrušené debatě byli oba jmenovaní místodržící shledáni vinnými z "rušení majestátu, nepřáteli stavů i obecného dobrého a odbojníky království Českého" a byli odsouzeni k smrti vyhozením z oken. Důkazem, že nešlo o momentální výbuch hněvu, je i fakt, že další dva přítomní členové zemské vlády, tj. nejvyšší purkrabí Adam ze Šternberka a Matouš Děpolt z Lobkovic, velmistr Řádu maltézských rytířů a člen zemské rady, byli po provedení exekuce doprovozeni v čestném průvodu z Pražského hradu do města do svých bytů.
 
 
Dne 24. května 2012 uplynulo 370 let od smrti paní Polyxeny z Pernštejna (+ 24. května 1642). Narodila se jako devátý potomek nejvyššího kancléře Vratislava z Pernštejna řečeného „Nádherný“, rytíře řádu Zlatého rouna, a španělské dámy Marie Maxmiliány Manrique de Lara y Mendoza de Briceno y Arevalo (šlechtična z rodu španělských grandů de Mendoza).
Polyxena byla čtvrtou (a poslední) manželkou Viléma z Rožmberka (sňatek 11.1.1587; uplynulo 425 let). Jako vdova přinesla svému druhému manželovi, panu Popelovi z Lobkovicz, svůj věnný statek, který obdržela od Víléma z Rožmberka – Roudnici nad Labem. Tento statek se pak stal i fideikomisním majetkem Lobkoviczů. Je „prabábou“ všech dnešních Lobkoviczů. Pražským karmelitánů věnovala „Pražské jezulátko“, které obdržela darem od své matky.
23. května 1618 ošetřovala defenestrované (Bořita z Martinic, Slavata z Chlumu, písař Fabricius).
 
 
STAROMĚSTSKÁ POPRAVA
 
Dne 21.6. 2013 uplyne 392 roků od popravy 27 českých mužů (šlechtického stavu)27panu.jpg (21.6.1621) na Staroměstském náměstí. V panském stavu tři: Šlik, Budovec, Harant. V rytířském stavu sedm: Kaplíř, Dvořecký, z Bílé, Otta, Černín, Konecchlumský, z Michalovic. Ve stavu erbovních měšťanů: Kochan, Štefek, Jesenský, Kober, Šultys, Hoštálek, Ryppel, Haunšild, Kutnauer, Sušický, Vodňanský, Maštěrovský, Kozel, Kocour, Řečický, Witman, Vokáč.
Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, vzdělaný staroměstský měšťan. Na popraviště byl veden jako první za městský stav. Na to se dostavili jeho synovci, bratři Platejsové, se zprávou, že předseda mimořádného tribunálu, Karel I. z Lichtenštejna, exekuci jejich strýce pozastavil a nařídil jej odvést zpět do vězení.
Martin Fruwein z Podolí, právník, advokát a měšťan původem ze Slezska, byl uvězněn spolu s ostatními odsouzenými; před popravou však byl nalezen mrtev v Jelením příkopu Pražského hradu.
 
 
20. října 1582 zemřel utonutím na Dunaji u Lince Vratislav II. z Pernštejna, řečený Nádherný (nar. 9. července 1530) - významný český šlechtic, politik a diplomat, nejvyšší kancléř českého království. Byl manželem Marie Manrique de Lara y Mendoza a mj. otcem Polyxeny z Pernštějna.
 
21. srpna 1131 zemřel v Jeruzalémě Balduin II. Jeruzalémský (vlastním jm. Balduin Le Bourg). V letech 1100–1118 druhý křižácký hrabě z Edessy a od roku 1118 do své smrti roku 1131 třetím vládcem křižáckého Jeruzalémského království jako Balduin II.
 
 
Dne 2. září 1415 byl sepsán (dokončen) Stížný list české a moravské šlechty kostnickému koncilu proti upálení Mistra Jana Husa.
stizny-list-do-kostnice.jpg
       Jen část úvodu dle překladu z latiny pana Františka Heřmanovského:
 
“Veledůstojným v Kristu otcům a pánům kardinálům, patriarchům, primasům, arcibiskupům, biskupům, vyslancům, doktorům a mistrům a celému koncilu kostnickému. My rytíři, vladykové, panoši a ostatní korunní erbovníci nejkřesťanštějšího Království českého, zde kolem svými jmény a pečetěmi podepsaní, přání všeho dobrého a zachovávání přikázání Pána Ježíše Krista. ……"

 

20. září 2012 zemřel náhle největší český castelolog konce 20. a počátku 21. století pan dr. Tomáš Durdík (R.I.P). bez-nazvu.jpg Specializoval se na hradní architekturu a na hmotnou kulturu vrcholného a pozdního středověku a na ochranu hradních památek. V roce 2011 se stal prvním evropským archeologem, který obdržel cenu Europa Nostra. Ocenění je v odborných kruzích označováno jako Oscar ochrany evropského kulturního dědictví.
Vedle A. Sedláčka byl dr. Durdík inspirátorem těchto stránek.

foto: Ondřej Němec, Lidové noviny

 

zlata-bula-sicilska-34_48_52.jpg26. září 1212 vydal císař říše římské Fridrich II. Štaufský (von Hohenstaufen) listinu známou jako Zlatá bula sicilská. 

 Zlatá bula sicilská (26.9.1212)

Fridrich, z Boží milosti římský císař volený, vždy rozmnožitel říše, král sicilský, vévoda apulský a kníže kapujský. Poněvadž ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje naše velebnost, pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu. Proto my přihlížejíce k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty zvláště před ostatními nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval: jako náš milý strýc, dobré paměti král Filip, poradiv se se všemi knížaty, svým privilegiem ustanovil, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království České štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům navěky propůjčujeme: chtějíce, aby kdokoliv od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcově drželi všecky hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoliv byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uváděti v úřad biskupy jeho království; avšak tak' aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme pak z nadbytku naší štědrosti' že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni choditi na žádný náš sněm, leč který bychom svolali do Bamberka nebo Norimberka, kdybychom nařídili konati sněm v Merseburce, tam tak přijíti jsou povinni. Kdyby kníže polský, jsa pozván, přišel, mají mu dáti průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové Čeští, Činívali; avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu k zmíněným sněmům. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, aby nám poslal tři sta oděnců nebo vyplatil tři sta hřiven.
K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium napsati rukou Jindřicha z Paříže, notáře a věrného našeho, a zlatou bulou naší utvrditi roku, měsíce a indikce níže psaných.
Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský; opat z Reichenau, opat svatého Havla, opat Wisemburský, Bertold z Neifen, přední notář dvora královského; hrabě Oldřich z Kyburka, hrabě Rudolf z Habsburka a lantkrabě v Alsasku, hrabata Ludvík a Heřman z Froburka, hrabě Wernéř z Hohenburka, Arnold šlechtic z Wartu, Rudolf fojt z Reprechtsweileru, Rudolf z Ramensberka, Alberto z Tanehausu, komorník, a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno. Stalo se toho roku od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, království však pána našeho Fridricha nejjasnějšího, zvoleného císaře římského a vždy rozmnožitele říše krále sicilského, roku patnáctého. Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře dvacátého šestého září šťastně. Amen.